Fairy Tale for Sad Princess...

5. srpna 2008 v 19:52 | Tori |  Letní paprsky
...

"Tento příběh se předává z generace na generaci...dobře poslouchej,ať jej pak i ty můžeš poslední den vyprávět svým dětem..."
Kdysi v tomto městě žila zvláštní holčička. Vnímala spoustu věcí,o ktrých dospělí neměli ani ponětí. Vyprávěla krásné pohádky o skřítcích,vílách i princeznách,o nebi,mracích a květinách. Velmi se tím lišila od ostatních dětí a nikdy neměla kamarády.
Bylo jí smutno,tak se rozhodla,že si najde někoho,komu by se líbili její pohádky. Ale jelikož nebyla jako ostatní,nikdo její pohádky poslouchat nechtěl.
Rozplakala se. A v ten okamžik se zvedl vítr,profokl jí vlasy. Pochopila to jako znamení a ohlédla se. Na vzdáleném kopce se tyčil veliký strom,obsypaný bílými květy. Ze všech stran se k němu snášeli ptáci a usedali na jeho větve k odpočinku.
"Tam si určitě najdu kamarády,kterým se mé pohádky budou líbit."napadlo holčičku,a tak se vydala směrem ke kopci. Vítr ji popoháněl správným směrem,sušil její slzy když upadla a poskytoval v parném létě příjemné osvěžení.
Konečně došla až ke kopci. Pomalu stoupala výš a výš,až nakonec stanula před kmenem stromu. I zblízka byl mnohokrát větší,i květy byly mnohem větší,než u jiných stromů. Vítr sebou nesl jejich sladkou vůni a slunce zkrz hustou korunu propuštělo do trávy jen malá kolečka světla. Pod stromem pramenil křišťálově čistý potůček,který klikatě stékal z kopce. Napila se z něj a pak začala šplhat po větvích do výšin,za svými novými přáteli.
Od toho dne u stromu trávila den co den. Neustále lezla po větvích kolem květů a usedala do silných,rozdvojených větví až v samém vrcholku koruny. Potichu vyprávěla své kouzelné příběhy ptáčkům,kteří jí usedali na ramena a do vlasů a modrýma očima bloudila po čisté obloze,kde se vždy zrodil nápad na novou pohádku. I Vítr jí rád naslouchal a vždy během vyprávění tiše foukal holčiče do vlasů. Konec pohádky vždy odměnil radostným zafokáním,jak ptácí spokojeným zpěvem.
Ale štěstí a radost jsem pomíjivé pocity. Nikdy nemají dlouhé trvání,vždy je něco přeruší vodopádem slz.
V den jejích desátých narozenin se opět vypravila ke stromu. Vyšlapala sněhem zapadlý kopec a zkřehlými prsty se opět vytáhla na větve,po nichž šplhala k nebesům. Holé větve jí umožňovaly lézt výš,než v létě či zjara.
Posadila se na jednu z větví a sledovala světla města,daleko pod sebou. Pak zaklonila hlavu a pohlédla na nebe. Nad větvemi,přes šedivé mraky,přelétla poštolka.
Dívka se zájmem sledovala,jak se k ní pomalu snáší jedno z jejích pestrých pírek. Padalo jí přímo na čelo. Vstáhla k němu ruku. Dotkla se ho a nechala ho vklouznout do své dlaně. Napřímila pírko proti nebi a jedním okem pozorovala zvláštní kombinaci barev.
Náhle ale pocítila,že kolem ní sviští vítr.
Ne.
To nebyl vítr.
Padala.
Po zádech přepadla z větve a padala k zemi,ne jako list utržený větrem,ale jako zlomená větev. Přímo a bez letu. Bez lehkého přistání.
Padla do bílého sněhu,který se pod její hlavou začal zbarvovat do ruda. Tiše,se zavřenýma očima ležela v chladném sněhu. Vítr jí lehce hladil bílou tvář a před spánkem jí vyprávěl pohádku,kterou spolu s ptáčky vymyslel. Pohádku o dívce v kouzelné zemi z jejích příběhů...
Dívka tiše naslouchala jeho slovům. Ke konci pohádky se jí zpustily z očí slzy,ale na tváři hrál stále milý úsměv.
"Tak vy nevíte,jak ji pojmenovat? Co třeba Pohádka pro smutnou holčičku?"
"Princeznu...pohádka pro smutnou princeznu...smutnou? Princezna je smutná?"šeptal vítr mezi větvemi.
"Princezna pláče. To je poprvé...kdy mi někdo...vyprávěl pohádku. Jsem moc...šťastná..."vydechla.
Byla to její poslední slova před věčným spánkem. Vítr doprovodil její duši do kouzelné říše pohádek,kterou si vysnila a o které mu tak často vyprávěla...

Není co víc dodat,úvod k pohádce FairyTale for Sad Princess,kterou píše Alice v Lovkyni Démonů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanyou Hanyou | Web | 5. srpna 2008 v 21:33 | Reagovat

Krásné! Nejdřív jsem myslela, že to směřuje k Air, ale  tohle je moc krásné!

2 Tori Tori | 5. srpna 2008 v 21:54 | Reagovat

Poslouchala jsem u psaní Aozoru...a měla jsem přechodnou depresi. Takže možné je vše.

3 Hanyou Hanyou | Web | 6. srpna 2008 v 14:57 | Reagovat

*zvednutý palec*

4 Tori Tori | 6. srpna 2008 v 15:12 | Reagovat

Arigato,Hanyou. (-e_e-)

5 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 0:07 | Reagovat

pěkná povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama